I want to meaning of my life....

Rekord a myšlenky

10. listopadu 2011 v 16:36 | Emi Psychedeli
Tak to je teda rekord!!!

Milí čtenáři.
Dnes nastal den, který by se měl oslavit.
Ptáte se, čím je tak významný?
V první řadě je to více jak týden, co jsem nebyla nikde na internetě,
ale především na facebooku! Já, taková závislačka na této modré komunikační síti,
jsem vydržela přes týden nejít kamkoliv, kde je internet, abych mohla zkontrolovat upozornění.
A abych byla upřímná, tak se mi tam ani nechce. Fakt ne.
Jasně, podívám se tam, ale stejně asi za chvíli znechuceně odejdu.
Už mě to fakt nebaví, tyhle kraviny.
Přijde mi, že akorát ztrácím sama sebe, když věčně čumím na fb,
nebo jiné internetové pošahanosti.

Za další je to také významné tím,
že jsem se zřejmě vyléčila ze svého nadcházejícího alkoholismu.
Nebyl to úplně alkoholismus, ale věřím, že jsem k tomu měla dosti slušně našlápnuto.
Ale kvůli tomu fešákovi s růžovýma vlasama to fakt nebylo,
to vás mohu ujistit, pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo je o
této hlouposti přesvědčen.

Ani vlastně netuším, jak se mi to povedlo s tím skoncovat,
prostě jsem si na předposledním emo sraze uvědomila, že nechci chlastat,
nechci kvůli tomu pak brečet a mít deprese jak prase, nechci skončit
jako onen zmíněný růžovovlasý fešák, což si myslím, že je
ještě docela přijatelný konec.
Upřímně radši bych zemřela uškrcená ručníkem zavěšeným na kliku,
než abych živořila v nemocném těle s nemocnou duší, jako můj otec.
A spousta dalších alkoholiků, kteří to nezvládli "dát" hned na začátku.
Říkejte mi co chcete, je to takový můj malý úspěch.
Kolikrát už jsem za ty dva měsíce chlastání prohlašovala,
že už nikdy nebudu pít. A nikdy jsem to nedodržela,
protože ta chuť tu vždycky byla.

Teď? Kvůli Denny a ravenovi, což jsou moji mimopražští kamarádi,
jsem na sraz přišla a taky jsem se něčeho napila.
Můžu říct, že mi to naprosto nechutnalo.
Ale fakt, vůbec, blé, nechápu, jak jsem vůbec něco
takového mohla pít . >< :D
A mám taky nehoráznou chuť na fresh, který majuí v Palladiu,
což je obchodní dům, kdyby někdo nevěděl.
A který je také nechutně předražený. Ten fresh. xD

Jinak, co dál se mnou?
Už zase nekouřím, už zase jsem věrná, s Honzou Benešem je konec.
Mimojiné, Slavo, můj přítel, o něm ví.
Také mám nutkání změnit styl.
Ne na nějaký gothic, emo nebo tak něco. To už mě nějak přestává bavit.
Prostě nějak normálně se oblíkat. Ale zase ne úplně normálně,
to bych pak nebyla já. ;)

Mimochodem teď čtu úžasnou psychologickou knížku.
Je to vlastně laicky řečeno návod, jak se začít mít rád a akceptovat se.
Díky ní jsem víc ochotná si připustit, že většina sraček,
které mi zaplavily život, jasou jen mojí vinou
a že lidi se ke mě chovají tak,
jak se chovám já k sobě.

To mě přivádí k takové myšlence, když jedna neznámá o mě na jisté stránce,
kterou ovšem považuji za naprosto zbytečnou, prohlásila, že jsem namyšlená.
Této osobě bych ráda vzkázala, že člověk, který se zdá namyšlený,
za tímhle postojem často skrývá nejistotu a strach.
A dokud si to a další věci takoví jako ona nepřipustí, tak o sobě může tvrdit
jak chce, že je dospělejší, než já, neboť tohle jednání je veskrze dětinské.

Ale tak, abych to zkrátila, nikdo nejsme dokonalými,
pokud jsem se tedy ovšem zrovna nenarodili,
a každý z nás je jen člověkem, zranitelnou bytostí v křehké skořápce nazývanou tělo.
A je jen na nás, jak se sami sobě postavíme.

Tím bych asi skončila svoji litanii.
Díky, pokud jste vydrželi číst až do konce.

Emilly
\m/




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reji Arte Reji Arte | Web | 13. listopadu 2011 v 13:00 | Reagovat

Tvým slovní obratům jsme se s kamarádkou, co je stejný úchyl na pravopis, jako já, nemálo smály.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama