I want to meaning of my life....

Prosinec 2011

Temná Romance part 1.

25. prosince 2011 v 16:40 | Emilly
Pokus o dárkenívl příběh, na nějakou romantiku nemám náladu

Příběhy?

25. prosince 2011 v 13:51 | Emilly
Včera jsem se dívala na Youtube, kde jsem nalezla několik úchvatných klipů od X Japan. Jak známo, nejlépe k napsání příběhu pomáhá většinou písnička, nebo videoklip. Alespoń teda mně. Nevím, jestli je vůbec dobrý nápad sem vůbec nějakou povídku zveřejňovat, vím nejméně o jedný osobě, co jí odsoudí způsobem, že už asi v životě nebudu mít odvahu cokoliv napsat i jen pro sebe do sešitu. Což mě ovšem nebaví, v době, kdy jsem měla notebook jsem se rozmazlila psaním na klávesnici a psaní ručně nenávidím, už proto, že už to skoro neumím :D
A k tomu odsuzování, vím, že bych se neměla dát a už jen pro vztek kritikům psát, až by se mi z ruky kouřilo, ale.. je to asi oblast, kde ještě potřebuju nakopnout.

Mimochodem, nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem nějaká dokonalá spisovatelka, vzhledem k tomu, jak dlouho píšu bych klidně i mohla, ale zaprvé nemám důvod to dělat a za druhé vím, že já mám do dokonalý spisovatelky hooodně daleko, zvlášť teďka, když jsem se na psaní totálně vykašlala a všechno, co jsem se během těch cca pěti let naučila, se musím učit znova, o slovní zásobě nemluvě.
Jenže jak praví básník, z toho mračna nezaprší, aneb když nebudu psát a zdokonalovat se, nikdy ze mě nebude ani průměr.

Co se týče kritiky, pokud je kritika objektivní a opodstatněná a týká se gramatiky nebo slohu a je konkrétní, jsem ochotná jí přijmout. POkud se mi tu někdo začne rozčilovat, co si dovoluju psát o Yoshikim a zatahovat do svého příběhu Sugiza nebo Gackta, ten ať rovnou z mého blogu táhne a vrátí se, až se vzpamatuje. Já nestojím o nadávky za to, kdo v mém příběhu hraje. Dobrou spisovatelku ze mě ani z nikoho jiného neudělá výsměch typu: Tvému stylu psaní se smějeme. Pokud mi ale přesně napíšete, co a kde v příběhu nesedí, čili to zkonkretizujete, řeknu dobrá, podívám se na to a pokusím se závadu buď odstranit, nebo ji alespoň příště neopakovat.

Momentálně tu na blogu mám rozepsané dva příběhy. Jo, jsou o X Japan a zblázněte se, v jednom hraje i Sugizo a co víc, je nadán magickou schopností!
Nemohla jsem se udržet si nerejpnout.
V první řadě stejně ale rozepíšu ten "nemagický" příběh, rptože k tomu "magickému" ještě nemám pořádný děj ani důvod, proč X obdrží ty schopnosti, které obdrží.
TAkže vy se tu hezky děste, co za UWO tady vypotím a já jdu mučit svůj mozek nad Silent Jealousy, což je příběh, který je o Yoshikim.

Infarktům zdar.
Emilly alias Pytel Blech

Ever Free - Hide with Spread beaver

25. prosince 2011 v 2:14 | Emilly |  Hudba
Teď jsem to pustila, koukám na to video... Vzpomněla jsem si, jak jsem ho viděla prvně... Hide by nad takovouhle vzpomínkou udělal ten svůj xichtík. Ach jo. Nejsem hideistka, nikdy jsem si ani tak nepřipadala. Jsem spíš hidefilka, když už. Tady vám přináším to videjko.
A že má hide kawaii nos! :3 >< božkove...

Junkie, D.O.D.!

24. prosince 2011 v 21:04 | Emilly
Drink or Die! Předem sorry za nesouvislost a gramatickoslohový chyby. Následek otřesu mozku. A to nelžu.

X JAPAN - WEEK END

24. prosince 2011 v 13:45 | Emilly |  Hudba
To jsem teď bjevila na youtube! Naprostá špička tohle, ten klip je dokonalém, úžasném prostě yay!!! Jak se tam Yoshiki podřeže, a jak Taijiho zastřelí a jak se Pata uchlastá a Hideho veme infarkt, nebo co to je xDD Prostě jéééé

GACKT

24. prosince 2011 v 12:44 | Emilly |  Hudba
Takže.... jak jsem se vlastně dostala ke Gacktovi?

Gackta Camuiho jsem btw znala už dřív, než jsem poznala Miss Perfect, ale nijak zvlášť jsem ho nemusela, hlavně proto, že je tak komerční a všichni o něm vědí. Pak jsem ale jednou viděla jeho plakát a říkala jsem si, že je docela sexy. Ale jako nic, kámoška Violet mi myslím posílala písničku, ale mě se nelíbila, protože byla taková utahaná a já balady moc nemusím.
Pak jsem na něj nějak kašlala, ale jednou, když jsem byla u VIolet, tak mi pouštěla nějakou doramu, kde Gackt hrál samuraje a tam se mi líbil a ještě jsem si prohlížela ten plakát, co má Violet a říkala jsem si, že bych mu mohla dát šanci a že se mi asi začne líbit nebo co! xD

Pak jsem poznala Miss Perfect a ta mi od něj pustila pár věcí. Já se do něj šíííleně zbláznila, ale bylo to jen přechodný, pak mě to pustilo, protože jsem objevila Hideta a já jsem tak na ty mrtvoly... xD
No. Jenže nevim proč, jestli za to může ten sprchový gel Fa s vůní vanilky, já se do Gackta nedávno totálně zabouchla. (Hide to obrečel a ochlastal xD ) :D
No, takže vám teď přináším klip od něj.

VIVA VANILLA XD

Dávno

22. prosince 2011 v 2:45 | Emilly
Sice nevim, jak se budu soustředit, když tu hraje óčko, ale za pokus to stojí...

Na pokraji čehosi a není to pozitývum

10. prosince 2011 v 19:18 | Emilly
Drazí čtenáři. Nevím, co z tohohle výlevu vyleze za bahno, takže se mi nesmějte. Jsem totiž totálně groggy, fyzicky a hlavně psychicky. Všechno se mi v poslední době zas hroutí. Nebo už je to zhroucený? Nevím. Je mi samozřejmě jasný, že mý problémy nejsou nic proti válce v Afghánistánu a Iráku, ani proti hladovějícím dětem v Africe, je mi jasný, že bych si neměla stěžovat, ale něco dělat a že si za valnou většinu můžu sama, protože jsem taková a maková a protože jsem natočila video, kde se snažím oběsit na ručníku jako můj oblíbený kytarista Hideto Matsumoto, za doprovodu jeho údajné písně na rozloučenou, v naprostých nedbalkách a nedbajíc na nic.

Zase k tomu videu, je to už fakt otrava se v tom neustále babrat, navíc mě přijdou horší jiný věci, než nějaký pokurvený video *hází po zjevivším se Sugiharovi to první, co jí padne do ruky - vlastní mobil!* ale stejně se k tomuhle tématu vracím zas a znova a nejen já se k tomu videu vracím.
Takže si to zrekapitulujeme. Natočila jsem video, který mi přišlo správně morbidní, cynický, psychedelický, no přesně, jako jsem já ve své temnější podstatě. Jelikož i bez slečny Betty vím už dávno, že jsem jaksi pro nóbl nosánky hara komunity čímsi, co by radši ani nemělo bejt na světě, chtěla jsem tuto podle mě asi nejvíc nafoukanou skupinu nějak rozhodit, vyšokovat. Nebylo v tom jenom ta Bettyina otázka, jak to Hideto provedl. A popravdě, jsem se taky chtěla trochu ukázat, protože kdo mě líp poznal, ví, že se ne zrovna ráda fotím, a když už, tak ty fotky při nejbližším záchvatu deprese vymažu. A video bylo o dost větší sousto, než je fotka a než i celkově já ve svým vztahu sama k sobě mohla zkousnout.

Zprvu se mi to samozřejmě líbilo, velkoryse jsem si prominula patnáctikilovou nadváhu i nechutně visící poprsí nechutné velikosti 90 D a stejně nechutný zadek, ještě nechutnější xicht, který jen s kilem šminků vypadá jen náhodně celkem přijatelně, no prostě všechny své nechutné tělesné nedostatky, které dělají to video podle mého víc nechutnější, než to škrcení ručníkem na klice a napodobování "největšího vzoru a blablabla".
Dala jsem ho na facebook, protože jsem byla pyšná na svůj výtvor. Ne ani tak na obsah, jako celkově na to, že jsem TAKY NĚCO NATOČILA. Postupem času se mi však video přestávalo čím dál víc líbit a vážně to nepramenilo z toho, že mě Betty za něj vynadala a ještě do toho nezapomněla vytáhnout, co jsem psala na fb před víc, jak rokem a na koho jsem se před víc jak rokem naštvala a proč. Prostě mi přišlo trapný a znechucoval mě pohled sám na sebe. Naposled jsem to video viděla, když jsem ho ukazovala Rexovi, kterýho ta situace mezi mnou a HC nevimproč zaujala. Ale i přesto ho nedokážu smazat z telefonu. To video, ne Rexe, pochopitelně.
Nedokázala jsem ho ani smazat z fb, jednak ani nevím jak a jednak jsem na to vždycky zapomněla, když jsem se náhodou dostala na počítač. Takže to video stále žije, a ne jenom v mém mobilu, jak jsem si všimla.

Jinak na FB jsem si nedávno založila zase novej profil. Nemám důvod ho sem vypisovat, nepotřebuju, aby mi ho zase nějaká hyena z HC nahlásila. Vlastně novej profil jsem si od onoho osudného videa pokusila založit dvakrát. A vždycky mě ty švábi našli. Já si ten profil zakládala nejen ze svojí posedlosti vyplňováním profilů, ale taky jsem si chtěla víc zvážit, koho si do těch přátel tam přidám a koho tam nepotřebuju. Navíc jsem chtěla začít znova, s čistým štítem, ale ty pomstychtivé svině mi to prostě neumožnily. Promiňte mi ten slovník, já v momentálním rozpoložení nemůžu jinak a navíc, svině a hyena nejsou sprostá slova.
Jasně, že pomyslný Sugizo s pomyslným smyčcem od svých Stradivárek mi propaluje svým pomyslným pohledem díru do zad. Ale mě je celej Sugizo i s jeho smyčcem ... víte kde.
Jedinej, kdo mě dokáže ještě krotit, je nebožtík Jasmine You. Nechci tu vykládat o jeho vyvolávání nebo tak. Už celá ta aféra kolem nebožtíka pana Matsumota mě poučila, že ne každýmu můžu svěřit něco, co náleží jen mě, takže si detaily nechávám pro sebe.

Další věc.
Možná, že si teď valná většina z vás začne prskat do volátek smíchy. Je mi to jedno. Jsem už dávno zvyklá, že se mi lidi vysmívají a nadávají mi; tohle se mi stávalo už jako malý holce jen proto, že jsem byla z rodiny ta nejmladší a automaticky i nejblbější, jak o mě velice ráda říkala starší sestra.
V čase pro některé nedávném, pro mě ovšem naprosto prehistorickém jsem válčila s Betty o to, ve které z nás je víc dospělosti. Řekla bych, že snad každej běžnej "dvaceťák" pošle "čtrnáctiletýho usmrkance" "do řiti", když se mu začne míchat do života, ať to s ním myslel jakkoliv. Žádnej starší nemá rád, když se ho ti mladší snažejí převychovávát a radí mu, co mají dělat a jak se mají chovat, co udělali blbě a jak jen oni jsou kvůli tomu, jací jsou, ti nejhorší na světě, s diplomacií veškerou žádnou. Sama si pamatuju, že co mi začalo bejt "náct" taky jsem měla pocit, že všechno vím nejlíp, všemu rozumím a že jsem, jak se říká "sežrala Šalamounovo hovno."
Taky jsem s tím srala ty starší. Hlavně ségru, ale o tomhle to většinou byla dost pravda.
Co se přítomnosti týče, dneska už vím, že jsem se chovala jako děcko, kterému se někdo snaží sebrat oblíbeného plyšáka na spaní, zrovna ve chvíli, kdy se bojí bubáka ve skříni.
Takže asi se se mnou nějaká změna udála, už si dokážu přiznat pravdu a objektivnějc se hodnotit.
Teprve teď bych klidně mohla říct, že jsem dospělejší. Ale neřeknu to.
Vždycky jsem Betty nadávala, že o sobě něco přímýho tvrdí, že člověk, který prohlásí: jsem takový, že takový není, že je pozér.
A přitom jsem jednala úplně stejně. Jenže jak už jsem nejednou prohlásila,
NAŠE VLASTNÍ CHYBY NÁM NA OSTATNÍCH STRAŠNĚ VADÍ.

Teď, proč jsem v depce? Normálně, klasika. Mám pocit, že za nic nestojim, že o mě nikdo nikdy nestál a nestojí (což je koneckonců pravda), že nic neumím a nejsem schopná a blabla. Taky mě hodně mrzí další kravina, kterou jsem udělala nedávno. Nevím, jestli je horší to, že se Ledová Královna dovolila zamilovat, nebo to, že svojí lásku poslala v šíleném vzteku k šípku. Momentálně se svojí bolest pokouším přehlušit stejně, jako jsem to dělala loni. Anorexie a Versailles. Dvě věci, který mě v životě nejvíc zajímaly v tu dobu. Zase jsem si založila pro Ana blog. Vystříhala jsem si ze starých časopisů vyhublý modelky a chci si koupit velkej sešit a všechno to thinspo do něj nalepit. Je mi ze sebe na blití.
Rusty Nail.
Cha cha cha.
Já vážně nic nepila...
Jo. Rusty Nail, moje nejoblíbenější písnička od X Japan. Je to divný, že mám ráda zrovna tuhle, když většinou mívám jako nejoblíbenější písničku tu, kterou jsem od skupiny slyšela jako první a já od X slyšela jako první Forever Love. Forever Love jsem nikdy moc nemusela a pokud to šlo, tak jsem jí v mptrojkách na mobilu vždycky přeskočila. Pak jsem zjistila, při jaké příležitosti byla zpívána a ačkoliv jsem ji vzala trochu na milost, pořád jí nemusím. Ovšem na druhou stranu je mi Forever Love milejší, než Scars, která se spíš podobá nějakýmu raperskýmu amatérskýmu kousku.
No, takže já už tu nebudu pomlouvat éks a půjdu se zahrabat.
Čus.
Psychoo emilly psychemilly.
metal.