I want to meaning of my life....

Temná Romance part 1.

25. prosince 2011 v 16:40 | Emilly
Pokus o dárkenívl příběh, na nějakou romantiku nemám náladu

V jednom ošklivém a temném lese stál starý, odrolený hrad. Ne snad, že by jeho pán neměl peněz na opravu, ale jaksi se mu v tomto hradě lépe temnilo, když byl ve stavu značného rozkladu.
Působil tak více strašidelně a to právě temný pán Sakurai chtěl. Vypadal tak zlověstněji, než kdyby žil v nádherném mramorovém paláci nejmodernějších úprav.
Samozřejmě, že vnitřek hradu byl přizpůsoben potřebám temného pana Sakuraie.

Hrad měl čtyři věže, v severní věži se nacházela hvězdárna, v jižní alchymistická kuchyně, západní a východní věž obsahovaly knihovnu temné magie a pokoj, právě tak akorát vhodný pro vězněnou princeznu. Potom se v hradě nalézal hlavní sál, taneční sál, trůnní sál, obrazárna, knihovna, několik pokojů s drahým nábytkem a starožitnýma cetkama, Temná síň plná roztodivných nástrojů a samozřejmě jídelna a kuchyně.
Ve sklepě měl temný pán Sakurai mučírnu. Samozřejmě, že byla odloučena od normálních sklepů, jako byl například vinný sklep; o existenci mučírny totiž věděl jen temný pán, jeho několik nejbližších sloužících a pak také samozřejmě oběti, které však nemohly již podat žádnou zprávu, neboť z oné Sakuraiovské mučírny málokdo vyšel živý a kdož vyšel, zdaleka ne se zdravým rozumem.

Asi nejhorší Sakuraiho služebník se jmenoval Heath. Měl lesklé, černé vlasy, přitažlivý obličej i postavu, jméno "Vřes" se na něj úplně hodilo. Ale jen na jeho vzhled. K jeho duši a srdci spíše náleželo jeho příjmení, Morie. Heath Morie byl tedy nejstarší a nejstrašnější Sakuraiho služebník. Brával na sebe podobu černého kocoura a lákal tak své oběti, většinou mladé dívky, do temných osidel svého pána, odkud chudery žádná již nevyšla.

Temný pán Sakurai pohlédl na přesýpací hodiny na krbu. Bylo něco po půlnoci, jeho nejvěrnější služebník se však ještě nevrátil. Rozmrzele vhodil do praskajícího ohně v krbu několik dřívek, které sebral z persiánového koberce. Pak vzal z krbové římsy zvonek a zazvonil. Přiběhl podmračený mladík, světle hnědé vlasy mu padaly do očí. "Heath se ještě nevrátil, Sugiharo?" "Ne Pane." odpověděl, či spíše zavrčel mladík. "Dej mi vědět okamžitě, jak dorazí!" rozkázal Skurai a opustil rozmrzelého Sugiharu, jež zůstal stát na místě, sledujíce ledovým pohledem modrých očí svého pána. Sakurai cítil jeho pohled, ale nepodnikl nic. Však on ještě bude mít příležitost, jak toho zmetka potrestat!
Sugihara byl totiž více oddaný svým houslím, než svému pánovi, byl drzý a často se stávalo, že neuposlechl nějakého rozkazu. Sakurai ho však nemohl ani zabít, ani propustit, v prvním případě potřeboval jeho dovednosti, a v tom druhém, Sugihara věděl velmi mnoho a to bylo pro temného pána velmi nebezpečné.
Ani za boha netušil, že Yasuhiro Sugihara již dávno pro něho nepracuje, že již dávno přeběhl na stranu dobra a zde dělá pouze zvěda. Yasuhiro Sugihara a tóny jeho houslí již dávno patřily Yoshikimu, obyčejnému mágovi ovládajícímu ledové smrště a jeho přátelům Tomoakimu, Hidetovi, Toshimitsuovi a Taijimu.
Ze zamyšlení vytrhlo Sugiharu zapraskání. Zvedl hlavu a jeho pohled padl na oheň v krbu. Plápolal -li předtím jasně žlutooranžovou barvou, měl nyní barvu růžovou. Růžový oheň? To nemůže být nic jiného, než znamení od jeho přítele, mága Hideta, který ovládal oheň a k jeho nejoblíbenějším kratochvílím patřilo, že měnil barvu plamenů na nejrůznější odstíny červené a růžové. Sugihara se opatrně rozhlédl apak vyňal z kapsičky u vesty miniaturní housličky, které se však v jeho rukách zvětšovaly, až nabyly své běžné velikosti. Sugihara se nerozpakoval, vložil si housle pod bradu a začal jemně smyčcem přejíždět po strunách. Plameny zatančily, jako že rozumí a ve chvíli, kdy se rozletěly dveře a dovnitř vlétl Heath již měly zase svoji obvyklou barvu.
"Přestaň s tím!" vyštěkl Heath na Sugiharu neurvale a proběhl kolem něho jako vichřice. "Kde je pán?" obořil se na houslistu temnonoš. Sugihara přestal hrát a pomalu spouštěl ruce s houslemi a smyčcem dolů. "Před chvílí někam odešel. Najdi si ho, když po něm tak toužíš!" odsekl a otočil se k Heathovi zády. Ten k Sugiharovi zezadu přistoupil a pohladivše jej po boku, zašeptal: "Jsou jiní, po kterých toužím." pekelně se zasmál. Sugihara při tomto doteku zaťal zuby a zadržel dech. Heathův dotek jej kdovíproč rozpálil a pobouřil zároveň. "Dej-tu-ruku-pryč!" zasyčel a otočil se. Heath jej opravdu poslechl a s úšklebkem pronesl: "Však nastane chvíle..." jeho temně hnědé oči zasvítily. Než mu mohl Sugihara něco odpovědět, do sálu vplul Sakurai. Sugihara považoval za více vhodné se zdekovati, než temný pán udělí Heathovi povolení k jeho zvrhlým choutkám a předhodí mu Sugiharu, jako kus nějakého masa hladovějícímu, ale na druhou stranu byl zvědav a taktéž patřilo k jeho novým povinnostem vyslechnout, co za špinavosti temný pán zase chystá.
"Tak co, Morie?" otázal se Sakurai svého věrného a přejel si rukou po tváři v přemýšlivém gestu. Heath se zatvářil vítězoslavně. "Chytili jsme Sawadu, pane. Chtěl se vloupat na Vaše pozemky a..." dál již Sugihara neposlouchal. V uších mu stále znělo ono "Chytili jsme Sawadu, pane."
Takže oni chytili Taijiho! Chytili jeho přítele, jednoho z těch, kteří bojují proti temnému pánu!
Sugihara urychleně opustil trůnní sál a vydal se do sklepení. V hlavě mu dunělo jediné. Najít Taijiho Sawadu a osvobodit ho!

Tak nevím, jak se vám tohle bude líbit... Napište mi, jestli je to dobré a jestli mám pokračovat dál xDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 im. im. | Web | 27. prosince 2011 v 1:11 | Reagovat

Tak hned ze začátku si musím rejpnout a to hned dvakrát. Za a) Ó Sakurai je myšleno Atsushi nebo Sho? =D a za b) si normálně představ, že Heath, jakože Morie, se ve skutečnosti nejmenuje "Vřes", ale "šlechetný", totiž Hiroshi XD (aneb éXy mám za ty dva roky docela zmáknutý XDD)

Mimochodem u věty "Sugihara byl více oddaný svým houslím, než svému pánovi", jsem chytla absolutní výtlem. Tak pravdivý to je. Ale naprosto nemám co vytknout, dějově zatím na začátku, ale to se bude s dalšíma kapitolama jen zlepšovat. Paráda. Fakt že jo. Takže makej s další kapitolou, bawahaha.

2 Emilly Poison Emilly Poison | 27. prosince 2011 v 14:35 | Reagovat

Je tím myšlen úchylné představy vyvolávající Atsu-chan samozřejmně, kdo jiný by dokázal tak skvěle ztvárnit temného pána? :D A Sho ani neznám xD

Jj, já vím, jak se Heatherka jmenuje křestním doopravdy, ale mě se to takhle hodilo do příběhu mno. V mém příběhu je totiž Morie jakože v latině něco se smrtí ale pssst xD

Jo a díky za překlad jména Hiroshi :3
Mimochodem také díky za důvěru v kvalitu mého vyprávění, já to vymýšlím všechno z hlavy a nerada bych z toho zase udělala takový fejk o ničem, jko byly bulvy, takže nové kapitoly budou přibývat, pokud vůbec budou, velice, velice pomalu. :-|

3 Emilly Poison Emilly Poison | 27. prosince 2011 v 14:35 | Reagovat

*Samozřejmě

4 Naomi Naomi | Web | 11. ledna 2012 v 11:22 | Reagovat

dobrej blog x)

5 Kiomi Kiomi | 7. září 2013 v 14:24 | Reagovat

Je to dobrý,ale potlesk nečekej xD

6 Sargen Mortis Sargen Mortis | 20. června 2014 v 3:53 | Reagovat

[5]: Cože? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama