I want to meaning of my life....

Červen 2012

Už jsem hodně dlouho nepsala...

28. června 2012 v 9:33 | Emilly
Drazí čtenáři, opět se hlásím z hlubin temných!
Po víc, jak čtvrt roce zase čmářu na tenhle blog. Ani pořádně nevim, co sem napsat. Tak asi novinky.
Novinkou je to, že už nebydlím v Praze. Snažím se uchytit jinde. Nebudu psát, kde jsem teď, někteří to vědí a zbytek to vědět nepotřebuje. Coi se týče lásky, je to na palici. Pořád jsem zamilovaná do jednoho mrtvýho, je-li tohle vůbec možné a pořád je mi můj skutečný vztah na obtíž. Jen jsem změnila kluka, ale i tak je to na prd. Navíc, co jsem teď mimo Prahu, mám takový pocit,m že mi lidi z Prahy přestávají pomaličku chybět. Nijak zvlášťse mi po nikom nestýská, ačkoliv by asi správně mělo.
Co se týče fanfikcí a příběhů, nějak zaostávám. Napsala jsem sice pár ptákovit s kapelou Kiss, (vidět to ostatní fanouošci, tam mě zabijou a zakopou), pokusila jsem se napsat pár hide ficů, ale moje pokusy ztroskotaly kvůli tomu, že se mi nechtělo to psát, že jsem si to raději uchovala ve své mysli.
Krom toho, mám na tomhle blogu rozepsaný příběh o nějaké temné romanci. Upřímně, nevím, zda v něm budu pokračovat.
Btw, v hlavě mám už dlouho jednu fic o Yoshikim, ale trochu se jí bojím napsat, aby mi zase někdo neřekl, že tohle by Yoshiki nikdy neudělal.. Otázkou je, jak někdo může vědět, co by Yoshiki v té situaci, kterou jsem mu v příběhu podstrčila, doopravdy udělal. Podle mého výmyslu udělá to, co v tu chvíli považuje za správné. A za následky si pak nese zodpovědnost sám. Podle mě je to celkem hezký a na to, že to je ode mě romantický příběh a doufám, že někdy seberu odvahu jej napsat.
Jinak dál nevím co napsat.
Život je boj, ale jen někdo umí bojovat. Já mezi ty šťastný asi nepatřím.
No nic. Pa.
E.