Už je to dávno, co jsem na tenhle blog nenapsala ani řádku. Doufala jsem, že už to nebude potřeba. Ale události posledních chvil mi ukazují pravý opak.
Od chvíle, kdy jsem se z Prahy přestěhovala na Benešovsko uplynul rok. Během té doby jsem zažila několik pěkných chvil, ale hlavně peklo na zemi, jaké jsem nezažila snad ani v dětství. Rozpadlo se mi přátelství s osobou, za níž bych položila život i čest. Nebyla to jen jeho vina, již dávno nejsem tak zpozdilá, abych házela vinu jen na druhého člověka. Prostě jsme oba nepřizpůsobiví a máme ve zvyku dělat věci po svém a jak není jen a jen po našem, je zle. Je pravda, že ke konci všeho jsme se usmířili, ale jeho další chování mě bohužel utvrdilo v tom, že takového člověka mít ve své blízkosti nepotřebuji. Ale nevadí. Dokázala jsem se bez něho obejít a dokážu dál, ač mě mrzí, že se z něho stal psychopat, který napadává moje kamarády nožem proto, že mu něco řeknou, co on neunese.
Poté, co jsem se s mámou konečně přestěhovala z Bystřice do Benešova a stala se tak blíže své Praze, kterou jsem tak neuváženě opustila, doufala jsem, že to už bude dobrý. Že dostanu nějaké místo, budu vydělávat a pomáhat mamce platit dluhy, které beztak vznikly jen a jen mou zásluhou, ač mi máma sama tvrdí, že to není pravda. Hm, opět mi jako tradičně nic nevyšlo. Místo práce jsem dostala těžké deprese, kdy jsem jen dokázala ležet v posteli, brečet, nebo psát fanfikce o kapelách, nedokázala jsem vyjít sama ven, to hned se mi chtělo zvracet, nedokázala jsem ani vstát a jít se vysprchovat nebo namalovat, vše mi přišlo naprosto zbytečné.... Hnusné období.
Nebýt nových přátel a skupiny KISS, asi bych se z toho nedostala. Na psychiatrii se mnou totiž doktorka tak vyjebala, že jsem se zařekla, že když jsem se z toho dokázala dostávat od svých 12ti let, dostanu se z toho i teď. A dostala.
Nikdy předtím jsem se moc nezajímala o mainstreamovou módu, o to co se nosí, co se nenosí apod. Teď mi tenhle povrchní zájem zachraňuje rozum. Plus ještě hudba, jako tradičně.
Už se neoblíkám, jako gothická holka, spíš ve velkém stylu. A přijde mi vtipný, že takhle oblečená dáma poslouchá nejradši Alice Coopera a Vinnie Vincenta a podobné "zjevy", kteří už dávno mají šedesátku za sebou.
Mám ostříhané vlasy na mikádo s ofinou, nosím velké sluneční brýle a velkou béžovou kabelku. Koupila jsem si tričko, které bych na sebe ještě před dvěma měsící nevzala. A líbí se mi to! Je samozřejmě jasné, že si takhle o nějakém krásném gotikovi můžu nechat jen zdát, ale co, já vztah ani nějak už nechci...
A stejně se můj idol ošmikal nakrátko, takže už je to fuk. xD
Je ale opravdu rozdíl mezi tím, co vidíte a tím, co se za těmi velkými slunečními brýlemi skrývá....
