I want to meaning of my life....

Pod slunečními brýlemi

16. července 2013 v 14:42 | Emilly
Už je to dávno, co jsem na tenhle blog nenapsala ani řádku. Doufala jsem, že už to nebude potřeba. Ale události posledních chvil mi ukazují pravý opak.

Od chvíle, kdy jsem se z Prahy přestěhovala na Benešovsko uplynul rok. Během té doby jsem zažila několik pěkných chvil, ale hlavně peklo na zemi, jaké jsem nezažila snad ani v dětství. Rozpadlo se mi přátelství s osobou, za níž bych položila život i čest. Nebyla to jen jeho vina, již dávno nejsem tak zpozdilá, abych házela vinu jen na druhého člověka. Prostě jsme oba nepřizpůsobiví a máme ve zvyku dělat věci po svém a jak není jen a jen po našem, je zle. Je pravda, že ke konci všeho jsme se usmířili, ale jeho další chování mě bohužel utvrdilo v tom, že takového člověka mít ve své blízkosti nepotřebuji. Ale nevadí. Dokázala jsem se bez něho obejít a dokážu dál, ač mě mrzí, že se z něho stal psychopat, který napadává moje kamarády nožem proto, že mu něco řeknou, co on neunese.

Poté, co jsem se s mámou konečně přestěhovala z Bystřice do Benešova a stala se tak blíže své Praze, kterou jsem tak neuváženě opustila, doufala jsem, že to už bude dobrý. Že dostanu nějaké místo, budu vydělávat a pomáhat mamce platit dluhy, které beztak vznikly jen a jen mou zásluhou, ač mi máma sama tvrdí, že to není pravda. Hm, opět mi jako tradičně nic nevyšlo. Místo práce jsem dostala těžké deprese, kdy jsem jen dokázala ležet v posteli, brečet, nebo psát fanfikce o kapelách, nedokázala jsem vyjít sama ven, to hned se mi chtělo zvracet, nedokázala jsem ani vstát a jít se vysprchovat nebo namalovat, vše mi přišlo naprosto zbytečné.... Hnusné období.
Nebýt nových přátel a skupiny KISS, asi bych se z toho nedostala. Na psychiatrii se mnou totiž doktorka tak vyjebala, že jsem se zařekla, že když jsem se z toho dokázala dostávat od svých 12ti let, dostanu se z toho i teď. A dostala.

Nikdy předtím jsem se moc nezajímala o mainstreamovou módu, o to co se nosí, co se nenosí apod. Teď mi tenhle povrchní zájem zachraňuje rozum. Plus ještě hudba, jako tradičně.
Už se neoblíkám, jako gothická holka, spíš ve velkém stylu. A přijde mi vtipný, že takhle oblečená dáma poslouchá nejradši Alice Coopera a Vinnie Vincenta a podobné "zjevy", kteří už dávno mají šedesátku za sebou.
Mám ostříhané vlasy na mikádo s ofinou, nosím velké sluneční brýle a velkou béžovou kabelku. Koupila jsem si tričko, které bych na sebe ještě před dvěma měsící nevzala. A líbí se mi to! Je samozřejmě jasné, že si takhle o nějakém krásném gotikovi můžu nechat jen zdát, ale co, já vztah ani nějak už nechci...
A stejně se můj idol ošmikal nakrátko, takže už je to fuk. xD

Je ale opravdu rozdíl mezi tím, co vidíte a tím, co se za těmi velkými slunečními brýlemi skrývá....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama