I want to meaning of my life....

Aby Svět Neztemněl 1 - První Setkání

20. června 2014 v 2:48 | Mortis |  Aby Svět Neztemněl
Zde vám přináším první záchvěv své povídky, která by měla být zcela nefanfiktivní, zato podle reálných postav, jen trochu přefantasmagoričtělá a vepsaná do osnov magie, divných věcí a ještě divnějších situací.


Osoby a obsazení:
Blonde - Divný týpek číslo jedna
Mors - Divný týpek číslo dva
Clayer - Divný týpek číslo tři
Necromortis - Divná slečna
Kaat - Divná slečna 2
Letum - Divná slečna 3
Soldier - Divný týpek číslo čtyři
Greal - Ten jim všem vládne


Ten rok bylo stále zataženo. Podle kalendáře mělo být září, ale počasí venku bylo spíše listopadové. Obloha byla tmavě šedá a foukal chladný, severní vítr. Slunce sotva prosvítilo temnou hradbu mraků, které se kupily nad městem. Kdo mohl, tak byl v toto pošmourné počasí zalezlý doma a ulice města byly téměř vylidněné. Jen tu a tam prošlo pár důchodkyň neúnavně se pídící po slevách v obchodních řetězcích, které za sebou většinou táhly nedůtklivé a hlavně rozmazlené pejsky, kteří se klepatili v nezvyklé zimě, seč byli navlečeni do teplých kabátků.
Po silnicích projížděla tmavá auta se zataženýma oknama a stěračema připravenýma v pohotovosti, kdyby se náhodou spustil lijavec. Všude bylo mrtvo, jako před letní bouřkou. Ptáci ani netípli a celkově jakoby ve vzduchu viselo něco divného.

Ulicí ve staré vilové čtvrti procházela dívka v dlouhém černém kabátě a vysokých, šněrovacích botách, rovněž v černé barvě. Na zádech měla batoh s jednou velkou a několika malýma kapsama, překvapivě též černý. Vlasy měla dlouhé, vlnité a obarvené na temně fialový odstín, nyní svázané sametovou stuhou do culíku. Oči barvy zatažené oblohy se zamyšleně upíraly na chodník, po kterém šla, až se její pohled zastavil o sloupek značící zastávku autobusu. Sem tam vytáhla z kapsy kabátu mobilní telefon a zkontrolovala čas. Bylo právě půl čtvrté odpoledne, tak akorát, aby stihla autobus do centra a odtud dalším autobusem do míst, kde bydlel její dobrý přítel a učitel jménem Greal.
Greal bydlel v jednom z těch novějších bytových domů na druhé straně města a zrovna dnes si vymyslel, že se konečně všichni jeho blízcí přátelé sejdou společně u něj v bytě na čaj a pokec. Necromortis, aneb jak se dívka jmenovala, z toho nebyla příliš nadšena, ale nedokázala Grealovi odmítnout. Navíc byla trochu zvědavá na své kolegy, protože dosud o nich pouze slyšela vyprávět.

Na autobus nemusela čekat dlouho, stačilo jen nastoupit. Uvnitř byli asi jen čtyři lidé, takže si mohla v klidu sednout na samostatné sedadlo a dát si do uší sluchátka od svého mobilního telefonu.
Moc ji nepotěšilo, když jí uprostřed její oblíbené písničky zavolal Greal, aby se ujistil, že Necromortis opravdu dorazí. "Dorazím, Greale, už sedím v autobuse do centra a odtamtud pojedu rovnou za tebou." povzdechla si Necromortis do svého černého Samsungu. "Ok, tak doraž, už tu všichni jsou a jsou na tebe moc zvědaví." na to Greal. "Až budeš před mým barákem, tak mě prozvoň. Zatim čus." dodal ještě a zavěsil. Necromortis protočila oči a znovu si zapnula hudební přehrávač. Za zvuků japonské symfonickometalové kapely Rose Noire dorazila do centra a stejně tak před dům, ve kterém bydlel Greal. Podle domluvených instrukcí ho prozvonila a když vyhlédl z okna a hodil jí dolů klíče, sebrala je a s jejich pomocí se dostala až do bytu.

Hned, jak vešla dovnitř, zasáhly její uši pánské hlasy a výbuchy smíchu. Trochu znejistěla, mezi přesilou se nikdy necítila moc dobře. Zadoufala, že by mohla být přítomna alespoň Letum, Grealova cosi-jako-přítelkyně, ale bohužel. V obývacím pokoji zevlovali jen čtyři osoby mužského pohlaví, z toho jeden z nich byl Greal, který se okamžitě zvedl a halasně Necromortis pozdravil. "Ahoj Necro, konečněs dorazila." "Neříkej mi Necro," otřásla se Necromortis, když Greal zkomolil její jméno na nepřijatelnou zkratku. "Tak promiň no." ušklíbl se Greal a zavedl Necromortis do obýváku. "Takže pánové, prosím o pozornost." zahlaholil na trojici roztodivných mládenců. Ti okamžitě ztichli a podívali se, co jim Greal chce. Necromortis na sobě ucítila pohled tří párů očí, jak ji hodnotí. Připadala si v té chvíli trochu jako zboží na pultě, ale to už Greal začal s představováním. "Tohle je Necromortis, jediná sexy ženská (když nepočítám Letum) v našem sdružení, tak na ní buďte hodní. Jinak Necromortis, tahle divná a hliněná hrouda sádla, to je Clayer" ukázal na objemného hromotluka sedícího v křesle. Clayer se zatvářil jako konzument kyseliny siřičité, ale nic neřekl. Ani Necromortis pořádně nepodal ruku. "Tenhle blonďatý homoděj se jmenuje Blonde," ukázal Greal dále na podobně objemného, ale o trochu menšího týpka s platinově blond vlasy sestříhanými do jakéhosi podivného mikáda. "A ta tichá vyhublá osoba s tím úchylným úsměvem tady v koutě, je Mors." ukázal Greal na posledního z trojice, který byl naprostý opak Clayera a Blondeho, ježto byl proti nim valihrachům skutečně vyzáblý. Necromortis si s Morsem stiskla ruku a přitom si pomyslela cosi o chcíplých rybách, protože ani jeden z pánů jí tu ruku pořádně nepodal a k tomu Mors měl prsty, jako kdyby v bytě nebylo 25 nad nulou, ale nejméně mínus 15. Greal utrousil jednu ze svých uštěpačných poznámek, kterých měl vždycky zásobu a posadil Necromortis na jediné volné místo na gauči, mezi Blondeho a Morse (Clayer seděl v křesle) a odešel jí uvařit čaj. "No, to mám radost." ušklíbla se pro sebe Necromortis, protože se jí ti pánové vůbec nelíbili. Clayer se jí zdál jako člověk, který se v první kritické chvíli vymluví a nechá přítele ve štychu, Blonde na ní působil prostě arogantně a z Morse byla zkrátka nervózní. Jako kdyby seděla vedle anděla smrti, u kterého si nemůže být jistá jeho úmysly. Navíc se všichni tři s Grealem znali o mnoho déle, než ona a tak byla trochu nesvá, jestli ji přijmou mezi sebe, když je nováček a k tomu ženská. Greal přinesl Necromortis čaj a opět se posadil do svého trůnu, jak říkal takovému podivnému černému křeslu, které stylově vůbec nepasovalo ke gauči a křeslu, ve kterém knedlil Clayer.

"Chce někdo sušenky?" otázal se Greal, který trochu ztratil nit. "No, já bych si dal." ozval se Mors. "Jaký máš?" "Takový kulatý, normální sušenky prostě." odpověděl Greal a odešel pro ně do kuchyně. Poté, co si všichni dali sušenku, kromě Clayera, který se stále tvářil, jako kdyby ho bolely zuby, se atmosféra poněkud uvolnila, ačkoliv Necromortis byla stále jako na trní. Pak si uvědomila, že tam sedí v kabátě a že se zimou zrovna neklepe. Proto vstala a sundala si ho. Pod kabátem měla jednoduché černé triko se zvonovými rukávy, pasový korzet fialové barvy a k tomu kalhoty s ozdobným sněrováním po stranách nohavic. Na krku měla jednořadý pyramidkový obojek a přívěsek Ankhu. Ten přívěšek Greala kdovíproč zaujal a chtěl ho půjčit. "Odkud ho máš?" byl zvědav. "Ani nevím už." na to Necromortis a doufala, že to Greal nebude už řešit. Bohužel, Greal místo toho začal všem přednášet o významu symbolu Ankhu a všichni kromě Clayera si z toho museli dát sušenku, protože to prostě jinak nešlo.
Necromortis byla ráda, když Clayer oznámil, že už musí a prostě odešel. Greal byl Clayerova jednání dost nakrknutý a začal to velice hrotit a srovnávat ho s Letum. Blonde na adresu Letum prohlásil cosi velmi vulgárního a Greal ho děsně seřval, co si to dovoluje. Mors je v tichosti pozoroval, likvidoval sušenky a u toho se jim celou dobu smál. Necromortis do dialogu Greala a Blondeho nechtěla moc zasahovat, ale Greal se na ni často obracel s žádostí, aby mu něco potvrdila a tak chtě nechtě musela Letum pomlouvat taky. Pak si Greal vzpomněl, že chce ještě sušenku, ale již bylo pozdě, Mors a trochu i Necromortis se o ně už dávno postarali. Greal byl opět velmi nadšený a aby se uklidnil, vytáhl nunčaky a začal je tam ohrožovat. "Hele nech toho." protestoval Mors, když mu zasvištěly kolem ucha. Kupodivu ho Greal poslechl a pak si vyvzpomněl, že by se mohli jít podívat do jednoho lesoparku nedaleko Grealova bydliště, kde byla dosti divná atmosféra. Vzhledem k tomu, že se už tmilo, byl příslib divných věcí v lesoparku o to větší.
Všichni se tedy sebrali a že tedy půjdou. Greal se podle svého zvyku ozbrojil, jako kdyby na ně mezi stromy číhalo přinejmenším deset démonů a pět královrahů, Necromortis se dovolila, zda může nechat v zázemi batoh, protože se jí nechtělo táhnout se s ním takovou dálku a tak si vzala jen kabát a všichni čtyři vyšli ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama