I want to meaning of my life....

Balada o pošlapaných květech

22. června 2014 v 3:26 | Mortis
A je tu první dílo do nové rubriky. Básničku jsem kdysi opsala z jednoho listu, který jsem nalezla v památníku po babičce. Předpokládané stáří díla jsou 20. nebo 30. léta 20. století.


Na co jsem si přišpendlila petrklíče na blůzku?
Jen ať ještě hlupák zkusí požádat mě o schůzku!

Seděli jsme na lavičce, čekám, řekne: "Mám tě rád."
On však myslel, že je schůze, přednesl mi referát..!
Probral vztahy nových lidí marxisticky bez chyby´,
(zapomněl jen, že snad čekám, kdy mě taky políbí.)

Seděli jsme na Petříně, večer byl jak sladký div
on si začal dělat starost, že tam chybí kolektiv!
Ptala jsem se, zda už viděl kolektivní hubičku?
Trochu zrudnul, zrozpačitěl, zarazil se trošičku.

V tom jde kolem květinářka, fialky k nám zavoní,
on se z toho vzpamatoval, hned byl zase na koni!
Jako soudce neúprosný, zahleděl se na kvítky,
proč prý ještě nevymřely buržoazní přežitky?

Nač prý snížit dnešní ženu k buržoazní paničce?
A já mohla oči nechat na té modré kytičce.
Fialky a jarní večer -vzpomněla jsem na Máchu-
no ten se vám do mě pustil! Hned jsem zmlkla ze strachu.

On prý není žádný suchar, chápe život veliký
ale na co recitovat zastaralé básníky?
Ptala jsem se, zda ho doma někdo senem neživí?
Lidé, je to k uvěření? On se tomu podivil!

Vůbec prý ho nezajímá, co jí v kruhu rodiny!
Studuje prý při obědě Englse a noviny!
Jen ať ještě hlupák zkusí požádat mě o schůzku!
A já jsem si přišpendlila petrklíče na blůzku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama