I want to meaning of my life....

Zase klesám...?

20. června 2014 v 3:28 | Mortis
Už je to několik let, co jsem poprvé psala na tenhle blog a svěřovala se zde se svými problémy, s úpadky své pokroucené duše a zlomeným srdcem. Od té doby uběhlo hodně času a hodněkrát už to vypadalo, že se ze všeho v pořádku dostanu. Bohužel, nedostala.
Abych začala tak nějak od začátku, opět jsem se přestěhovala do Prahy a bydlím teď se svojí kamarádkou a jejím snoubencem. Konečně mám klid od matky a konečně mám vlastní počítač s internetem.
Mínus je, že mi těsně před tím, než jsem mohla nastoupit na brigádu, ukradli občanku a já si tak nemohla zařídit výpis z trestního rejstříku, tudíž jsem naprosto nezaměstnaná a nemůžu nic dělat ani hledat nějakou záložní práci, dokud nebudu mít občanku i s výpisem v ruce.
Ono tedy těch mínusů je mnohem víc a jak se to všechno nakupilo, tak jsem začala sklouzávat ke starým způsobům - jít na sraz, nechat se ožrat, nechat se zdepkovat, začít brečet a chtít skákat do Vltavy nebo z výšky.
Jako na posledním sraze. Nebýt mých kamarádů, kteří mi v tom na poslední chvíli zabránili, asi bych ten článek teď nepsala. Byla jsem totiž tak vykalená a vymazaná, že mi bylo opravdu všechno jedno a ta Vltava mě k sobě nechutně táhla. No, ale můj kamarád mi vymluvil díru do hlavy, pak se naštval, vyburcoval telefonicky našeho společného kamaráda, který má údajně být do mě ťuťu-ňuňu (a který mu musel být děsně vděčný, jestli ho vzbudil), aby si mě prý uklidnil a jemu se to povedlo. Na celé to extempore si pamatuju tak matně, protože mi ten alkohol prostě začal ničit buňky nebo co. Já nikdy s pamětí po alkoholu problémy neměla a teď si ani nepamatuju, kdo mi na sebe dával FB a jak ten nick zněl.
Uf.
Já nějak ani nemám dokonce chuť a sílu se analyzovat, jako jsem to dělávala před těma dvěma lety.
K tomu všemu jsem nastydla a přišla o hlas, takže chraptím jak vychlastaná Siréna. Doufám, že to nebude mít vliv na můj zpěv, jinak už mi hrábne definitivně.
Teď ještě jsem se opět začala namáčet do věcí, se kterýma jsem už nechtěla mít nic moc společného; začala jsem se znovu bavit s tím týpkem, na kterého jsem byla loni tak naštvaná (to je ten, který mi vymluvil díru do hlavy) a i s těma ostatníma a asi se začnu smiřovat s tím, že jsem prostě členem Koblihy, stejně, jako jsem se smířila s tím, že ke mně patří pouze a jen gothmetalový styl oblečení, protože je to odraz mojí duše, stejně jako muzika, kterou poslouchám.
Taky bych se třeba mohla smířit s tím, že, ač se tak tvářím, nejsem kamenná a že k tomu kolegovi, který mě uklidnil, asi fakt něco směřuje, jenže pokud konspirační teorie drahého mistra Homoděje jsou pouze a jenom konspirační teorie, tak nač to v tom srdci a hlavě trpět? I když, kamarádi můžem být, že.

No. Myslím si, že už asi bylo toho strašení u počítače dost a mohla bych taky jít spát. Můžu třeba zatím vymyslet, co potkalo Greala, Morse, Necromortis a Blondeho v lesoparku, kam se vydali, abych to pak mohla napsat a nebyla to taková sračka, jako první díl. A taky bych se mohla začít vzpamatovávat a trochu se srovnávat. Uvnitř a asi i zvenku. Možná taky proto jsem nakřapaná a ztratila jsem ten hlas.
A jelikož těch konspiračních teorií už bylo až příliš, přestanu nad tím uvažovat a jdu si lehnout.
Přeji dobrou noc.
Mortis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama