I want to meaning of my life....

Aby Svět Neztemněl 5. - Divné Věci Se Dějí

7. července 2014 v 15:43 | Mortis |  Aby Svět Neztemněl
Od tohoto dílu to začíná být veselé

Nad městem se šeří. Oblaka rudá od zapadajícího slunce věští vítr. Je konec září a konečně se na malinkou chvíli zase oteplilo. Je babí léto. Pavoučci na stříbrných vlákénkách létají vzduchem. Kos vytahuje žížalu z hlíny, na kaštanu hřadují hrdličky a cukrují. Ulicemi projíždějí auta, nákladní vozy a autobusy, sem tam zahalasí letadlo přelétnuvší oblohou. V obchodech je rušno, lidé nakupují, prodávají, stojí fronty na maso, pečivo, pokladnu, bankomaty. Vše se zdá být normální a jako vždycky.
Nikdo z těch lidí venku nemá ani ponětí, že se něco chystá. Něco, co zasahuje do jejich vědomí jen minimálně. Pouze senzitivnější tvorové a lidé to cítí. Cítí něco neurčitého a mají obavy.
Někteří se snaží varovat své blízké, ale setkávají se jen s posměšky a nepochopením. Lidé málokdy věří na to, nač si nemohou sáhnout.

Greal seděl ve svém trůně a listoval jakousi knížkou. On byl jedním z těch vysoce senzitivních lidí a věděl moc dobře, že se něco blíží a že to něco vůbec nebude veselé. Možná dokonce to bude i vysoce nebezpečné, temné a smrtící. Možná to pohřbí veškeré lidstvo pod sutinami a kamením. Možná to pohřbí veškeré světlo a s tím i veškerou naději. Možná...
Greal přestal listovat knihou a zaklapl ji. Pak vstal a začal poněkud rozrušeně přecházet po pokoji. Z vrchu skříně sundal katanu, tasil a pomocí švihů se snažil uklidnit. Moc mu to nepomohlo. Katanu vrátil a vyhledal mobil. Měl pocit, že musí obvolat všechny členy sdružení a přinutit je, aby se u něj sešli. Začal Blondem a podařilo se mu z něj vynutit, že přijede. Mors byl zasekaný prací a navíc se mu nikam stejně nechtělo a tak to Greal musel vzdát. Byl ovšem velmi nadšený, protože Mors by se mu v tuhle chvíli hodil. Ani u Necromortis neuspěl, ta mu dokonce telefon nebrala a típla mu hovor. Posléze mu od ní přišla zpráva, že má přednášku z mineralogie a nehodlá se zdejchávat kvůli jeho výmyslům. Greal byl opět velice nadšený a zkusil Clayera. Kupodivu ten slíbil, že taky dorazí, takže už byli tři. Blonde, Clayer a Greal.

Tyto tři grácie v mužském provedení se sesedly v Grealově obýváku s Grealoidním čajem a začala miniporada. Mini byla proto, že chyběli dva zásadní členové, ale Greal měl v úmyslu jim to pak zopakovat zvlášť.
"Taky máte takový pocit, že se něco stane?" začal Greal, jakmile se usadil a napil se čaje. "Já si myslím, že něco jo." zahučel Clayer a zavrtěl se na gauči, na kterém se vykydnul. "Blonde, ty si to taky myslíš?" obrátil se Greal na Blondeho, který třímal hrnek s čajem a tvářil se nepřítomně.
"Já nevim..." odtušil Blonde laxně a povzdechl si. Greal spustil. "Od tý doby, co jsme byli v Oboře -tys tam s náma nebyl, ale byl s náma Mors a Necromortis, se mnou a s Blondem-" obrátil se na Clayera, který přikývl. "Od tý doby mám pocit, že se něco má stát." dopověděl Greal a čekal reakci pánů. "A co jako si myslíš?" otázal se Clayer. "Já nevim, ale nic dobrýho to nebude." na to Greal. "Kromě toho, Necromortis." pokračoval. "Co s ní?" otázal se Blonde a kupodivu vynechal všelijaké nadávky. "Od tý obory se chová divně." "Myslíš jako, že kolem tebe už neprdelkuje?" zarýpal si Blonde. "No, to mi je jedno." tvrdil Greal "ale já myslím celkově divná. Jako, kdyby nám něco tajila." "Co by nám jako měla tajit?" nechápal Blonde a ani Clayer nevypadal, že by něco chápal. "To právě taky nevim!" rozhodil Greal nervózně rukama a jal se opětovně přecházet po místnosti.
"Musíme se co nejdřív sejít všichni včetně Necromortis a musíme to z ní dostat." rozhodl Greal po několikaminutovém mlčení a přecházení. "Když nebude chtít, řekne nám prd." odfoukl si Blonde a zapálil si cigáro. "Já si myslim, že jedna osoba by to z ní dostat dokázala." oponoval Greal. "Kdo jako? Letum?" zved obočí Blonde. "Ta možná taky, ale hlavně Mors." zněla odpověď. "Já bych to nechal na tý Letum." zahuhlal Clayer a zavrtěl se opětovně na gauči. "Ok, tak nejdřív řeknu Letum aby si s Necromortis promluvila a kdyby to nevyšlo, tak pak řeknu Morsovi." "A co si od toho slibuješ?" tázal se Blonde. "No, třeba to má spojitost s tím, co se má dít." odpověděl Greal. Dál už řešili hlouposti ohledně různých akcí a srazů a krom Greala na divnou Necromortis trochu pozapomněli.

Divná Necromortis se v tu chvíli pomalu chystala z přednášky domů a bylo jí úplně jedno, že jí opět zvoní telefon. Ani se nepodívala, kdo to volá a hovor típla. Pak mobil vrzla do batohu a vzala si mp3. Poslední dobou jí děsně vadilo, že jí někdo volá a aby se pojistila, že jí nikdo nebude narušovat poslech oblíbené muziky, koupila si mp3 přehrávač a přetáhla si všechny oblíbené písničky do něj. Vlastně jí popravdě vadila přítomnost kohokoliv, zejména lidí, jako byl Greal a podobně. Na Morse si vzpomínala jen tak matně a okrajově a Blonde byl pro ní arogantní blb.
Nejraději se potulovala sama po městě, nebo po obchodech a sem tam zašla na hřbitov, který měla nedaleko domova.
Hřbitov byl už velice starý, jeho hroby pocházely až z konce 17. století. Do 20. století se o něj ještě lidé starali, takže byly i ty nejstarší hroby zachovalé, ale po revoluci se na to začalo kašlat a tak hřbitov posléze získal nádech tajuplnosti a temnomagičnosti. Obzvláště v noci nebylo radno tam chodit, poněvadž energie byly na tomto místě velmi silné a velice temné. Necromortis však, ačkoliv se dříve opravdu mívala na pozoru a mívala i strach, tam už byla v noci několikrát a nikdy se jí nic nestalo. Nebo si to alespoň myslela.
V poslední době měla také slabší potřebu jídla i spánku; dokázala fungovat od brzkých ranních hodin až do hluboké noci, aniž by jí spánek chyběl, či byla vyčerpaná. K jídlu jedla hlavně chléb, ovoce a sýr a sladkosti přestala jíst úplně. Také dokázala uběhnout neuvěřitelnou vzdálenost v rekordním čase. Skoro to vypadalo, že má Necromortis anorexii, protože samozřejmě tímto stylem dosti zhubla. Ale nebylo tomu tak; Necromortis si sice v minulosti s touto nemocí zahrávala, ale pak jí to přestalo bavit a začala se stravovat normálně až velmi.

Brzy přišla na to, že tuto tajemnou schopnost vydržet i ty nejpříkřejší podmínky jí dodává její rudý medailon. Kdykoliv ho neměla na krku, její jídelní návyky se vrátily a dokázala vyjíst skoro celou lednici a prospat dva dny. Když Necromortis tohle došlo, určila si, že bude přívěsek nosit celý týden a na víkend ho bude odkládat, aby neměla energii jenom z toho přívěsku a taky, aby se kámen na něm stačil dobít, když ho bude takto vyčerpávat.
Jak si řekla, tak udělala a tím, že celý víkend prospala, zameškala několik telefonátů od Greala a pak dokonce i od Blondeho. Greal si pomyslel, že se s ním třeba Necromortis nechce bavit a tak dal její číslo Blondemu, aby ji zkusil nějak ukecat. Samozřejmě, že Blonde neuspěl a Greal měl hlavu v pejru, co se s tou Necromortis děje. Brzy nebyl ve sdružení nikdo, kdo by neměl na Necromortis kontakt a nesnažil se jí zburcovat. Nejvíce úspěšný byl Mors, kterému Necromortis odpověděla na ICQ, když se jí ptal, zda je u ní všechno v pořádku. Necromortis mu odpověděla, že je ok a že nemá moc čas ani náladu na nějaké lidi.

Jelikož Mors škrtal o její povědomí a mozek jen okrajově, nějak si ho moc s Grealem už nespojovala, ale pořád ještě náležel do Sdružení. Sice se moc nezapojoval do akcí a málokdy se zjevil, ale nějaké slovo tam ještě měl a úkoly taky. Úkol sledovat Necromortis se mu zdál poněkud hloupý a neosobní, ale nakonec si řekl, že proč ne. Taky hlavně nemusí Grealovi říkat úplně všechno, co mu Necromortis napíše, že.
Necromortis mu záhy sama napsala o přívěsku a o tom, co umí. Zároveň ho žádala, aby o tom nezmiňoval před Grealem, protože se fakt bála, že jí ho sebere. Mors jí ujistil, že mu to nepoví, ael samotnému se mu to nijak nelíbilo a žádal ji, aby na sebe dávala pozor a moc si se silou toho přívěšku nezahrávala. Nakonec to dopadlo tak, že se Necromortis na Morse naštvala a o přívěsku s ním už nikdy nemluvila.

....

Přiblížil se konec října a s ním i oslavy mrtvých. Na tyto dny měl Greal naplánováno několik akcí a kupodivu měli dorazit všichni včetně Letum, Grealovy přítelkyně.
Poslední říjnový den se všichni srazili v čajovně a Greal si hned všiml, že Necromortis vypadá nějak jinak. Zaprvé, že zhubla a zadruhé se mu zazdálo, že se kolem ní rozprostírá jakási silná magická aura, která kolem ní nikdy předtím nebyla. "Poslyš, Necromortis, ty jsi nějak zhubla." oslovil ji Greal a snažil se analyzovat původ energetického pole kolem ní. "No jo, trochu jo, mám teď hodně školy a málo času na jídlo." pokrčila rameny Necromortis a dál to neřešila, protože promluvil Blonde. "A to víte, že tam, jak bydlí Mors na tom sídlišti, že tam v tom lese zmizelo pět lidí?" To Greala zaujalo. "V jakým lese Morsi?" "No, tam u mě, jak mám hned za barákem ten les." odpověděl Mors a trochu šíleně se mu zaleskly oči. "A jak jako, že zmizeli a co to bylo za lidi?" vyptával se Greal trochu hystericky. "Já nevím, snad nějaká rodina tam šla houbařit a už se nevrátili, říkali to v rádiu tuhle." pokrčil rameny Mors a dál nechal Greala, ať se v tom šťourá. Pohledem vyhledal Necromortis, která seděla na polštáři takřka proti němu. Nezasvěcený pozorovatel by hádal, že prostě jí zírá na prsa, ale nebylo tomu tak. Mors zíral na rubínový oválek, který se Necromortis houpal ma krku. Zdálo se mu to, nebo v tom šutru blýsklo? Každopádně to divné energetické pole teď cítil taky. A že to není dobrá energie poznal hned. Oklepal se, jak mu najednou zamrazilo za krkem. "Co je?" otočil se na něho Greal. "Přeběhl mi mráz." pokrčil rameny Mors a nemínil to dál rozebírat, ale Greal měl zase o čem přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama